Jacob Davis, krejčí z litevské Rigy, který se usadil v Nevadě vymyslel džíny a vyfouknul tak všem následujícím generacím oděvních designérů autorství oděvu, který se stal nejoblíbenějším v novodobé historii odívání. V čem vlastně vězí jejich genialita? Nepochybně v použití indiga – přírodního barviva, které džínům dává charakteristický nadčasový vzhled a který na rozdíl od ostatních oděvů nošením a praním získává na hodnotě. Také díky nýtům, kterými jsou zpevněné kapsy i díky dalším charakteristickým detailům. Džíny se umí přizpůsobit každé generaci, typu postavy, stylu i společenské události. Všichni je máme ve své skříni. A můj vztah k džínům je speciální, protože jsem se rozhodl spojit s nimi svůj profesní život.

Vyrůstal jsem na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let a to byla doba, kdy se džíny daly pořídit jen v Tuzexu. V běžných obchodech s oblečením prakticky neexistovaly. Byly k mání jakési napodobeniny, ale opravdové džíny jsem si pořídil až jako teenager od značky Mustang a byly právě z Tuzexu. Předcházela tomu prázdninová brigáda, potom výměna vydělaných peněz za bony – v tmavém průchodu jsem je směnil s vekslákem za 5,50 Kč / 1bon – džíny mě tehdy vyšly na 120 bonů. Byl to absolutní hit, tzv mrkváče, nahoře široké a dole naopak extrámně úzké. 

Snaha pořídit si vlastní džíny ale u mě ale přišla už mnohem dřív. Prakticky od narození jsem vyrůstal uprostřed dědečkovy krejčovské dílny. Byl to pro mě prostor, ve kterém jsem už od předškolních let něco tvořil. Nůžky, jehla a nit, byly moje hračky. Tam jsem si jedny svoje tehdejší „džíny“ překreslil na papír a potom je vystřihl ze žlutého šantungu. Na prošití jsem použil červenou nit – to byly moje první vlastnoručně vyrobené džíny i když tenkrát ještě nebyly z denimu. Bylo mi 12 let.

Moje další pokusy o výrobu džín se datují na začátek devádesátek. Rozhodl jsem se, že je budu vyrábět sériově a prodávat v buticích, které tehdy vznikaly jako houby po dešti. S dědečkovým Trabantem jsem jezdil pro denim do Jindřichova Hradce, tam se vyráběl v továrně, která se jmenovala Jitka. Všechno jsem dělal sám. Šil jsem na stařičkém jednojehlovém šicím stroji značky Ševčík a pral je v roztoku s chlornanem sodným v maminčině pračce. Výsledek byl na tehdejší dobu docela obstojný. Džíny se prodaly a já jsem si jako návrhář vydělal svoje první peníze.

I když jsem se pak během své další práce věnoval převážně formálnímu pánskému oblečení, džíny jsem nikdy neopustil a byly vždy součástí mých kolekcí, které jsem vytvořil pro několik úspěšných značek. Ve skříních mužů po celých Čechách i na Slovensku jich musí být tisíce kusů. 

Posledních několik roků se věnuji výrobě oblečení na zakázku. Napadlo mě, využít zkušenosti z konfekční výroby džín a nabídnout svým zákazníkům džíny na míru. Ukázalo se to jako dobré rozhodnutí. Džíny mě nečekaně otevřely dveře do další dimenze, ve které se mohu jako návrhář a krejčí realizovat. Pánská móda se za několik posledních let hodně uvolnila. Luxusní džíny, sako a košile jsou zde jako nový busines dress code, který je alternativou k pánskému obleku.

Roman Humlíček                                       www.jeanslab.cz

Čekají Vás letos taneční? Nebo máte v plánu užít si plesovou sezonu? Nejste si ale jistí tím, jak se na takovou událost správně obléknout? Zde najdete několik jednoduchých, dobře míněných rad pro muže a jejich partnerky.

Neodkládejte pořízení obleku a všeho co k němu patří až na začátek sezóny.

Pokud odložíte koupi obleku až na poslední týden před akcí, může se vám stát, že se sice posunete ve vašem vědomí, jak by měl váš oblek vypadat, velmi pravděpodobně tak ale nebude vypadat ten, který si unáhleně pořídíte. Koupě obleku chce svůj čas. Je to proces, který se nedá urychlit. Najděte si svoje favority a pak srovnávejte, jestli je to, co se Vám líbí na ostatních, srovnatelné s tím, co si plánujete pořídit Vy. Zkoušejte a hledejte rozdíly.

Pozn. Dobrý oblek nemusí být nutně drahý. Měl by být z čisté střižní vlny bez příměsí, když tak jen ve směsi s Lycrou, nebo s přírodními materiály živočišného původu (kašmír, hedvábí, mohér). Důležitý je kvalitní střih. U saka ho rozeznáte většinou už na ramínku v obchotě. Materiál musí vypadat klidně, nikde se nic nevlní ani neodstává. Když si ho oblečete, nesmí Vás nikde obtěžovat. Během zkoušení nedělejte pohyby, které k obleku nepatří. Ruce není třeba zvedat nad ramena. Délku rukávů kontrolujte ve stoje s rukama volně svěšenými podél těla. Správně padnoucí oblek by Vám měl dovolit dělat jenom takové pohyby,, které jsou ve společnosti  přijatelné a to platí i při tanci.

Inspiraci ve skříni svého táty raději nehledejte.

Oblek na večerní společenskou událost typu ples jakékoliv kategorie by měl být tmavý, košile světlá jednobarevná, kravata či motýlek tmavý, hladký, nebo jen s decentním vzorem a boty černé. Nápad, půjčit si oblek ve skříni vašeho táty, nemusí být vždy dobré řešení. I když na vašem tátovi může oblek vypadat dobře, na vás bude rozdíl generace patrný na první pohled. Pořiďte si oblek vlastní včetně nezbytných doplňku, dobře padnoucí se zůženou, přiléhavou siluetou. Vyvarujte se lesklých materiálů a výrazných, kontrastních detailů, jako jsou barevné dirky, knoflíky, prošití nebo barevná podšívka. To vše patří minulosti.

Pozn. tzv. tátův oblek odpovídá trendu z přelomu tisíciletí. Co je na něm out? Široká ramena s vycpávkami a volné průramky včetně rukávů. Zadní díl bývá většinou široký, bez rozparků nebo jen s jedním uprostřed. Kalhoty mají sámky a široké dlouhé nohavice. Takový oblek vypadá autenticky na mužích, kteří dospívali na konci dvacátého století. Nová generace mužů ale vyznává jiná pravidla, kterými se chtějí odlišit od svých rodičů. Jak vypadá oblek nové generace? Rozdíl je už v materiálu: je lehký, měkký a elastický (natural stretch, nebo s Lycrou). Díky tomu střih přesně kopíruje postavu a dobře sedí v oblasti zad. Ramena jsou bez vycpávek. Průramky přiléhají k podpaží. Rukávy jsou úzké a jejich délka je zkrácená. Manžeta košile přesně zakrývá zápěstí a přesahuje rukáv saka o celou šířku palce ruky. Délka saka končí těsně pod délkou rukávů. Zapínání saka je jednořadové na dva knoflíky. Límec je krátký, klopy položené vysoko u krku. Kalhoty jsou bez sámků, se sníženou hloubkou sedu. Nohavice jsou zúžené, se zkrácenou délkou. Šířka nohavice dole max. do 20 cm a raději bez manžet. Často se bohužel zapomíná na vestu.  Rád bych ji ale doporučil všem, zejména ale těm, kdo mají problém s postavou v oblasti břicha.

Dobrý outfit se staví od spodu.

Současný trendy oblek se neobejde bez dobře padnoucího prádla. Do příléhavých kalhot se vejdou jen úzké boxerky. Pod košili je vhodné přiléhavé podvlékací triko bez rukávů. Ponožky vždy jednobarevné, tmavé v barvě obleku, nebo bot a dostatečné vysoké, aby nikdy nebyl vidět jejich horní lem, tedy ani vaše holeň. Košile by měla být bavlněná, ideálně bílá v přiléhavém střihu, bez kapsičky a také dostatečně dlouhá, aby nevyjížděla ven z kalhot – o což by se mělo postarat právě vaše prádlo. Límec by měl mít po zapnutí volnost u krku tak na dva prsty. Tuhost límce by měla odpovídat tuhosti kravaty. Nevažte moc velký uzel u kravaty, doporučuji jednoduchý four in hand. Šířku kravaty volte úměrnou k šířce klopy vašeho saka. Pokud jako doplněk zvolíte motýlek, košile by měla mít zapínání kryté légou. Ples je také ideální příležitost pro ty, kteří mají rádi manžetové knoflíčky. Pokud je to Váš případ, zvolte dvojitou manžetu u košile. Manžetové knoflíčky volte střílivě, Když si nejste jistí, tak jen s černým kamenem, perleťové, nebo potažené hedvábím. Na místě nejsou žádné klubové symboly, stylizované spotovní pomůcky, dopravní prostředky apod. Boty by měly být hladké, černé, se zavazováním na tkaničky a s koženou podešví, zvlášť, pokud v nich budete tančit. Opasek slaďte s materiálem a barvou bot. Hodinky zvolte jen decentní a v přiměřené velikosti. I když jste na svoje expediční jistě pyšní, raději je nechte doma. Co si ale nezapomeňte vzít je kapesníček do náprsní kapsy, ideálně bílý z pravého hedvábí.

Středem pozornosti je žena, muž je jejím důstojným doprovodem.

Muž tvoří se ženou pár. Žena je vždy středem pozornosti a to i díky muži, pokud ji vhodně doprovází. Barvy ponechte ženě. Není nutné, aby muž ladil barvu kravaty, nebo dokonce košile k šatům partnerky. Oblek se docela dobře obejde jenom s černou a bílou.

Kapsy nejsou bezedným odkládacím prostorem na vše, bez čeho se nechcete obejít.

Zvažte, co si vzít s sebou a co nechat doma, nebo v šatně. JIsté je, že do kapes obleku se vejde kapesník, menší obnos peněz, případně kreditní karta a lístek od šatny. V krajním případě telefon v přiměřené velikosti. Nevejde se tam ale standartní peněženka, klíče od vozu nebo od domu, nebo doklady a další “nezbytnosti”, které jste jinak zvykli nosit u sebe.

Sako neodkládejte u stolu ani při tanci.

Říká se, že sako se neodkládá do půlnoci. Ve společnosti se ale neodkládá nikdy, stejně, jako kravata. Sako si ale můžete rozepnout, pokud právě sedíte.

Autor: Roman Humlíček

Roman Humlíček svému řemeslu zasvětil celý život. Zasloužil se o rozkvět české pánské módy a jeden z jeho návrhů máte ve skříni možná i vy. Pracoval totiž 16 let jako hlavní návrhář pro značku Blažek. Dnes se věnuje návrhům luxusních obleků a džín na míru ve svém projektu www.mujobleknamiru.cz a www.romanhumlicek.com. Obléká muže, kteří si potrpí na kvalitu, pohodlí, poctivou práci a pečlivé zpracování.

Z tašky mu vypadne metr, který nosí pořád u sebe. Jeho klienty jsou totiž lidé jako dirigent Walter Attanasi nebo bubeník Bo Valbjorn z dánského orchestru Prinsens Musikkorps, kterému bral míry přímo na pražském letišti před jeho odletem do Dánska.

„Na koncertním kostýmu pro Waltera Attasiho pracuji celé prázdniny a za tu dobu jsem se s ním potkal dvakrát, proto musím brát míry při prvním setkání,“ říká Roman Humlíček, krejčí, který po 16 letech odešel od firmy Blažek, aby pracoval už jen pod svým jménem.

Tam mezi vzorky látek a svých prací, u štendru a kávovaru tvoří oblečení i pro klienty s devítimístným kontem. Nebo za nimi přijíždí sám, a to jim pak pro změnu často špendlí obleky přímo při jednání.

Do firmy Blažek nastoupil v roce 1999 a dostal za úkol změnit styl pánského oblékání tak, aby osmdesátky z šatníků už navždy zmizely. Vedle klasické kolekce proto Humlíček vytvořil takovou, která ukazovala nové trendy. Ta se ale zpočátku neujala, zákazníkům se nelíbilo, že je moc přiléhavá, zdála se jim nepohodlná a „pro mladé“. Tento názor zlomila až kampaň s Leošem Marešem a Roman Humlíček přidal svou trošku k vybudování jména Blažek.

Pro firmu nakonec vytvořil 30 kolekcí, ale po 16 letech úspěchu a jistoty se ji rozhodl opustit. „Měl jsem skvělé spolupracovníky, ale čím dál více jsem cítil určitou izolaci. Návrhář nic u psacího stolu nevymyslí, inspirace je všude kolem vás a já chtěl s kolekcí pracovat a vnímat ji i po svém předání, a to jsem nemohl,“ říká Humlíček, který své první kalhoty ušil, když mu bylo osm, z novin v dílně svého dědečka na Českomoravské vrchovině, kterou později zdědil.

Odejít ze zavedeného podniku pro něj podle jeho slov bylo jako odejít z rodné do cizí země. „Neznáte tam vůbec nikoho a je to vzrušení, ale také samota. Hledáte nějaké spojence a spojenectví, hledáte někoho ze své rodné země, s kým byste si popovídali. Po nějakém čase se ale začnete rozkoukávat.“

Na začátku měl samozřejmě představy a plány, které mu nevyšly. „Lepší je počítat s padesáti procenty toho, co si vysníte nebo naplánujete. Samozřejmě ale, že tu redukci na padesát procent uděláte až zpětně,“ směje se Roman Humlíček a dodává, že od začátku usiloval o to, aby mohl fungovat bez investora, a proto sám sebe postavil do role krejčího.

Ročně dnes ušije více než 100 obleků, košil a nepočítaně džín na míru. Ty se ostatně staly jeho neplánovaným hitem. „Jednou přišel zákazník, který chtěl džíny k saku, a od té doby dostávám od čím dál více lidí zprávy typu – objednávám džíny, stejný materiál, stejné provedení, nic neměnit!“ Roman Humlíček si návrhy a střihy dělá sám, konečnou realizaci mají na starosti krejčí u nás nebo na jihu Evropy.

Největší překážku pro Humlíčka představují stále čas a peníze. „Má práce je součást mého života a mé rodiny, a protože mě baví, tak jsem ochotný pracovat více než osm hodin denně. Nesmí to ale být jen o práci, nicméně když mi někdo zavolá, tak nemůžu říct, že mám víkend nebo příští týden jiné plány,“ říká. „Takhle obětovaný řas vám ale pak nahradí to, že máte jen pozitivní, nebo velmi pozitivní zpětnou vazbu,“ doplňuje krejčí.

A co byla vůbec hlavní věc, kterou si musel Roman Humlíček ujasnit, když se rozhodl z velké firmy odejít? „Vlastně to, co chci dělat do konce života.“

Krejčí Humlíček: Odejít ze zavedené práce je jako odstěhovat se do cizí země

 

Nosí je prezidenti  filmové hvězdy, rokeři i módní ikony, umělci i „ajťáci. Časopis Time je označil za „oblečení 20. století“. Ano, džíny, džínsy, jeansy nebo rifle. Všichni je máme v šatníku. A co džíny na míru?

Původně se jednalo o pracovní kalhoty, ale od 50. let 20. století se staly oblíbené i jako módní kalhoty a to nejprve mezi mládeží a postupně u všech generací po celém světě. Nosíme je všichni. Na jednu osobu údajně připadá hned sedmero džín. Jsou pohodlné, slušivé a hodí se téměř ke všemu…

Problém však často nastává v okamžiku, kdy si je chceme pořídit. Běháme po obchodech… nemají naši velikost, nebo mají, ale nesedí nám šířka či délka kalhot a pokud náhodou sedí, nelíbí se nám barva či oprání….často až po dlouhém hledání se nám podaří sehnat to, co jsme hledali… Příště už tedy jdeme na jisto,  dozvíme se však, že onen model se již nevyrábí, nebo nedováží, že přišla  nová kolekce, která už má jiný střih. Takže znovu…

Máte ale příležitost vyzkoušet službu, která se u nás běžně nenabízí. Je zde možnost rozhodnout si o tom, jak budou Vaše džíny vypadat. Ještě ušetříte Váš drahocenný čas, který byste ztráceli běháním po obchodech… a navíc můžete zažít nevšední zážitek….

Pořiďte si originální džíny na míru – produkt, který má příběh, bohatou historii i perspektivní budoucnost.

Základní tkanina – denim je čistě přírodního původu. Twil z čisté bavlny se barví přírodním indigem. Kalhoty se po ušití pouze máchají ve vlažné vodě, aby si zachovaly původní tmavě-modrý odstín. Během času se ale dalším praním barevný odstín mění a specifickým způsobem nošení dochází k vytváření charakteristického efektu obnošení. Časem je každý kus originál.

Společně se službou prožijete zajímavý příběh (není to jen koupě, ale interaktivní proces, na kterém se zákazník aktivně podílí a zažívá pozitivní emoce z kreativní práce…).

Dostanete zboží – džíny podle vašich představ – nemusíte se přizpůsobovat nabídce.

Můžete si vybrat z řady volitelných detailů, které v běžné konfekci nedostanete (tam se musíte spokojit s tím, co je dané).

Dostanete oblečení, které Vám dokonale padne, nemusíte ztrácet čas a peníze za případné úpravy konfekce (délka a pod…).

Odcházíte v nových džínách na míru spokojeni a s dobrým pocitem.

Chcete se dozvědět více? Klikněte na odkaz:   džíny na míru

romanhumlicek.com